Prosinec 2014

Nemáš-li penis, nebude ti nalito!

29. prosince 2014 v 23:27 | Peggyna
Kašlu na nějakej zdlouhavej úvod, stejně to nikoho nezajímá. Prostě stručně. Jsem osmnáctiletá Markéta, která kdysi milovala blogování. Pak ji to nějak omzelo. Možná věkem, možná časem.. No to je fuk, prostě se na to vysrala. A teď se tahle maturantka rozhodla, že se k tomu vrátí. Alespoň z části.
Jsem obyčejná "puberťačka", jako všechny ostatní, co má problémy se školou, láskou, rodiči, kamarády a blablabla. O tom ale možná někdy příště.

Mám dvě hlavní myšlenky, který chci do tohodle článku přenést. Začnu asi tou, kterou máte šanci pochopit.
Byla jsem v sobotu se svou červeno-háratou kamarádkou Moňou (mnou jinak nazývaná Motyka, Monis, Monty a Krumpáč) v hospodě. No a dámy a pánové, asi spíš dámy, to jste nezažili. Omlouvám se za ty slova, který přenesu na monitor, ale u mě to není nic neobvyklýho, užívám je často a ráda. No nebudu to okecávat. Prostě u nás v hospodě když nemáte čůráka a nejebete hospodskou v kumbále Vám nenalejou. Takovej vtípek, kterej je bohužel realita... Jako abych nějakou starou čubinu prosila o kafe, který ke všemu nepiju, a ona mi řekne, že mi ho neudělá, protože bych to crcala hodinu a příjdou jí tam staří mládenci, kteří v životě šuldu ven nevytasili... NE, ticho... a ona mi řekne, že mi ho neudělá, protože bych to crcala hodinu a příjdou jí staří mládenci a jim to nenosí skoro na zlatým podnose. Klid Markýýý, nerozčiluj se. Řádně jsi jí poflusala auto a namalovala před hospodu obří ***.

Věc druhá, kterou člověk co mě nezná, asi ani co mě zná, nemá šanci pochopit. Zdají se mi sny. Oooo, Marky, to jsi asi jediná... Věřím na sny. Dneska jsem listovala ve snáři. Vnitřní nejistota, strach samoty, citový chlad, nerozhodnost, náhlé překvapení- nesnáším překvapení... Nic pěknýho a bohužel ta věc má pravdu. Ale o tom třeba někdy jindy, bylo by to moc dlouhý a moc komplikovaný...
Asi se stanu lesbou. Nenene. Rozhodla jsem se, a nejedná se o žádnou recesi, že chci chlapa. Opravdovýho. Co na to má postavu, vzhled, chování i věk. Když jsem to oznámila mamině, nadšená z toho nebyla, ale ví, že mám tvrdou hlavu, tudíž radši svoje pocity a názory držela na uzdě. Takže buď potkám svou osudovou lásku, nebo jdu do nějakýho ženáče a nechám se vydržovat. Tečka! Teda vlastně vykřičník!