Neradujte se, žiju... :-)

30. března 2016 v 14:26 | Peggyna |  Plky a táraniny.
Čau vošousti. :-D Ne pardón, ale před nedávnem jsem objevila Biancu Johnson a úplně jsem se do ní zamilovala. :-) Takže. AHOJ PŘÁTELÉ!

Tak jak se máte? Pěkně na Vás seru, že!? Teď by měly asi na scénu přijít nějaký srdceryvný omluvy, jak jsem neměla čas kvůli škole, kamarádům nebo lásce (haha, nebuď vtipná) ale nebudu Vám lhát... Na školu z vysoka kašlu. :-) Zkouškový jsem sice zvládla celkem bravurně... Neee, kecám, bylo to s odřenejma ušima, ale na vejšce stále jsem, ale asi ne dlouho... Nebo alespoň ne na polytechně. Podala jsem si přihlášku opět do mé vysněné Olomouce... Ach, tak bych se tam chtěla dostat, ach, jak bych se měla připravovat na příjmačky, ach... Proč tomu tak zatím není? :-/ Následují kamoši, to je pohoda klídek a láska... To už je u mě prostě asi mrtvý téma. Všichni jsou hrozně divný a víte jak tomu tak bývá.. Když chtěl on, já jsem nechtěla, když chci já, on (ne že by nechtěl asi) ale prostě nemůže...

Takže abych to shrnula... Nechodila jsem ne proto, že bych neměla čas, ale měla jsem prostě a jednoduše depku. A to pořádnou. Povím Vám, za ty kecy, kdy mi nebylo hej a tvrdila jsem, že mám "depku", tak za ty bych si teď nejradši vrazila!! To byla procházka růžovým sadem. :-) Teď to na mě padlo doopravdy a povím Vám, nic příjemnýho.
Takže tohle je jeden z hlavních důvodů, proč se tady nic nedělo. Nechtěla jsem psát nějaký depresivní a emotivní články. Vás by to nebavilo a já bych si tu slavnou depresi akorát prohloubila...

Ale teď jsem přesvědčená, že se blýská na lepší časy. Nebo takhle. Přesvědčená nejsem, ale ráda bych. Stále to není ono, pořád jsem taková ta životem otrávená, pořád v noci nespím, furt jsem unavená, ale... ALE. Ale prostě se to musí změnit. Už chci být zase ta stará dobrá Markéta, která nemusela předstírat, že je veselá. protože byla. :-)

Toť z mých slov asi vše. Psala bych dál, ale jsem ve škole v bufíku a za chvíli mi jede bus, takže zase někdy, páčko!! :-)
 

Poměsíční apdejt :-)

30. ledna 2016 v 20:35 | Peggyna |  Plky a táraniny.
Ňo...
Tak jsem tu zase na chvilkovej skok. :-) Doufám, že se všichni máte skvěle a že se Vám daří na školách. :-) Mně se daří a nedaří... :D Mám zkouškový... První zkoušky byly nejvíc na pohodu, až jsem zírala, ale teď je to prostě na pytel... Jsou to sračky, který absolutně neovládám. Snažila jsem a místama se pořád snažím učit se, ale prostě mě to nebaví a nedokážu se k tomu dokopat. V životě jsem v pokojíku neuklízela tak často, jak tenhle měsíc... Dokonce i prach ráda utírám. :-D
Každopádně mám 12 kreditů, potřebuju jich 15... Tudíž musím zvládnout alespoň jednu zkoušku... Měla jsem takovou teorii, že se pořádně nadrtím managment a na zbytek se vyseru, ale zatím to žádný z mejch kamarádek nevyšlo, tak nevím no... Při nejhorším půjdu makat no. V Lídlu prej teď měly slušný prémie... :-D
Jinak se u mě za ten měsíc nic nezměnilo. Stále hledám lásku svého života a stále jsem ji nenašla...

Joooo, vlastně jedna novinka je. Dostala jsem předčasnej dárek k narozeninám (20), který mám teda až za půl roku. :-D Začal mě zlobit mobil, věčně v něm nebylo místo a poslechních tak čtrnáct dní absolutně nereagoval a dělal si co chtěl... No a moje bláznivá rodinka na mě za zádama ušila plán. Když mamka slavila narozky, tak jsem balíček místo ní dostala já a bylo mi jasný, že to bude mobil, protože tomu krabička velikostně odpovídala a prostě jsem si to podvědomě myslela. A já jsem poměrně emočně labilní, takže jsem se rozbulela už u oběda, a to jsem tu krabičku ještě ani nerozbalila. :D Když jsem trhala ten balící papír, tak mi tekly slzy jak hrachy, opravdu jsem v určitejch věcech nevyrovnaná :D, a objevila jsem tam krabičku LANOVO, což mi bylo jasný, že jde o nějakej vtípek... No ale otevřela jsem ji a vykoukl na mě na první pohled celkem pěknej mobil, až po prvním pohmatu jsem zjistila, že se jedná o napodobeninu Samsungu, tak jsem ho vzala do ruky, poděkovala jsem a v tu chvíli mi ho brácha vytrhl z ruky, třískl s tím o zeď s tím, že mi takový zklamaní nemůže udělat a podal mi druhou krabičku. :-D V ní byl už onen, novej foun. Teda ajFoun (5s, abych ujasnila to, že nemám nejnovější model... Ten se mi vlastně ani nelíbí :-D) ... Nikdy jsem po Applu netoužila, přišla mi to hrozně předražená značka, což mi příjde pořád, ale jsem za něj ráda. Šlape jak hodinky (zatím, tak doufám, že se něco nepokazí :-D ) a je prostě pěknej, to se musí nechat. :-) Takže abych to už ukončila, hezky jsem celá ubulená rodince mý milovaný poděkovala a vyzjistila jsem, proč jsem ho dostala takhle předčasně.
Teď, jestli to někdo dočetl až do konce, si musíte myslet, že jsem taková ta typická frnda, co se prostě chce pochlubit novým IPHONEM!!!, ale je to trošku jinak. :) Potěšil by mě kterejkoli dárek, v tu chvíli mobil, protože to bylo aktuální a brečela bych úplně stejně za kteroukoli značku (říkám, jsem na tyhle věci labilní :D) ale ten moment předání mi přišel tak vtipnej, že jsem se o to s Vámi, který můj život zajímá, chtěla podělit a popřípadě, když si tenhle článek budu za pár let číst, si připomenula další z mnoha mých krásných a vtipných okamžiků zároveň. :-)




PS.: Teď to po sobě čtu a kontoluju chyby a příjdu si hrozně slušná... :-/ Do prdele... (Jo, už jsem to napravila). :-)


Z dnešní procházky... :-)


Roku 2016, buď fajnovej... Dík!

3. ledna 2016 v 19:03 | Peggyna |  Plky a táraniny.
Hello, it´s me...

Tak a jsme zase o rok starší. Na začátek, abych nebyla moc sobecká a nemluvila pořád jen o sobě, se chci zeptat Vás, jak jste si užily vánoční svátky, prázdniny, jak jste oslavili silvestr, kde všude jste se poblili a jestli jste si dali společně s dalšími x miliony lidmi předsevzetí, že zhubnete.

Nuž a teď ke mě. "Narcistko".

Celý prázdniny bych mohla shrnout do těchto slov. Jídlo, hodně jídla, hodně-moc jídla, nicnedělání, ps3, foťák. Ooooooo, jaká zábava! Ale náhodou, bylo super vypadnout ze zajetýho stereotypu probudit se, jít do školy, přijít ze školy, dát vanu, jít spát a druhej den zase nanovo. MRDAT VŠECHNO!
Asi bych měla mít výčitky z toho, že do školy jsem neudělala pomale ani čárku, ale kupodivu nemám... Hovno kupodivu, nikdy jsem neměla výčitky, ale teď, jak jsem na vejšce to mám na háku úplně, což asi není nejlepší přístup... :D Například zítra mám psát testík z matematiky, kterej jsem o bod nedala a ani jsem se na to nepodívala. Místo toho, abych počítala a počítala jsem se radši vydala na procházku, abych mohla přijít zmrlá jak hovno a celej zbytek odpoledne ležet zase pod peřinou a rozmzat. JSEM NEPOUČITELNÁ!

Ještě sem chci napsat jednu věc, i když vím, že Vás to absolutně nezajímá, přesto se chci o tento vtipnej okamžik s někým podělit...

Tento rok jsem nechtěla Silvestra nijak moc slavit, byla jsem rozhodnutá, že ho strávím ú ségry s jejíma dětma a bude to prostě takovej pohodovej večer, což ostatně i byl, ale... ALE...
Den před Silvestrem, asi v deset večer, když jsem koukala na balet, a najednou zazvonil nějakej idiot. Byla jsem naštvaná, protože jsem si myslela, že si otec zapomněl klíče ale překvapivě to nebyl on, ale Motyka s Pavlem a Michalem. To poleno mě vytáhlo ven v kalhotkách s tím, že musím jít okamžitě s nima. Nikam se mi nechtělo, ale mrznout s nahatou prdelí na celou ulici a nechat se přemlouvat mě taky nebavilo, tak jsem se teda oblíkla a šla s nima na to ONO místo. Garáž. :D Ale ti dva milenci se rozhodli, že dojdou ještě pro jednoho kamaráda, tak jsme si s Míšem otevřeli pivko, kecali a z pěti minut byla skoro hodina a ti dva nikde. Už jsem byla nasraná, že mě takhle vytáhli a pak se někam zašili, tak jsem byla rozhodnutá, že tentokrát vyzvoním já je. NAŠTĚSTÍ (protože by to jinak byl pěknej trapas) Michalovi volalo neznámý číslo s tím, kde jako jsme?! Takže jsme dali do báglu pár pivek a přesunuli se úplně jinam, než kam jsme mysleli, pro mě k absolutně neznámejm lidem a kupovidu... Dobré to bylo. Přišla jsem domů v 7 ráno, Silvestra jsem nakonec oslavila až moc a druhej den jsem si protrpěla neskutečnou kocovinu.
Já vím, že to teď nezní až tak vtipně jak si asi myslím, ale... To byste prostě museli zažít, abyste pochopili. Paradoxně to pro mě byl jeden z nejlepších večerů za poslední dobu... No nenadarmo se říká, že neplánovaný akce bývají nejsuprovější. :-)

Mějte se fajnově!!

 


#1 Procházka

22. prosince 2015 v 18:00 | Peggyna |  Zachycené snímky.
Jedno z prvních cvakaní s mým novým miláčkem. Teď momentálně zkouším a experimentuju a prostě objevuju nový funkce oproti kompaktu...

Ten den, když jsme šli s Terezkou a Čádlím na procházku, bylo pěkně humusácky, a ta svinská zima nás vyhnala asi po půl hodině domů. A teď jsem pěkně nasraná, protože ve čtvrtek to vypadá, že se budem opalovat. Nějaká pohoda Vánoc na mě vůbec nepadla, spíš mi příjde, že bych měla obarvit vajíčka, protože přichází Velikonoce...

Jinak, taková novinka ohledně mě... Gratulujte a tři dny se radujte, nějakou úúúúúplnou náhodou se mi podařil splnit zápočet z mikroekonomie. Hned je ten den veselejší... :-)



Po rocee, po roceee, jsou tu zase Vánoce! A já...

14. prosince 2015 v 20:50 | Peggyna |  Plky a táraniny.
Looooooool.

Tak jsem zase tady. A tentokrát už žádný naivní myšlenky, že se této stránce budu věnovat naplno a poctivě. U tohodle blogu to vlastně ani nikdy tak myšleno nebylo, ale pak mi prdlo v bedně a usmyslela jsem si, že tentokrát (bylo to tak asi třikrát) to neposeru a budu mít supr-čupr blogísek, kterej bude bavit mě i moje návštěvníky, budu přidávat články každej den, budu se tomu namaximum věnovat a blááábláááábláááááááááá. Zase kecy. Jako vždy.
Nesnáším, když něco musím. A proto tentokrát nemusím nic.

Dám tomu tedy nyní trošku jinou formu... Budu si tady tlachat ty svoje klasický breptíky deníčkovskýho typu a přidávat takzvaný "(ne)umělecký" fotky, neboť jsem si pořídila zrcadlovku, která nebyla zrovna za hubičku, tak by byla škoda to nechávat všechno jenom v šuplíku a s nikým se o tu kráááááááááásu nepodělit. Hahaháááá. A to všechno nepravidelně. Prostě když bude zase půl roku ticho, tak bude ticho no.



Ale chybělo mi to. Nedávno jsem najela na starý články a docela jsem se pobavila a dle komentářů jsem pobavila i Vás... A hodlám v tom pokračovat. Akorát si nejsem úplně jistá, jestli mi to půjde tak jako dřív... Přeci jen jsem vyšla trošku ze cviku. A nejen v psaní blogu, ale taky v sexu například. Už jsem, řekla bych, opět novopečená panna. ;-) Ale to by stačilo. Nechci Vás odradit hned na začátku...

Proto prosím přivítejme naši starou známou Markétu (co si nevidí do držky a je božská).


Kam dál